Lipany 2020

Lipany 2020
Poslední závody sezony nám zorganizoval Láďa Coubal v Lipanech. I v době pandemie se mu podařilo připravit super závody. Díky Láďo.
Původně jsem počítal, že se svezu s Radkem, ale ten na poslední chvilku onemocněl kašílkem, proto závody radši vynechal (v téhle době by ho stejně po zakašlání na ulici okamžitě utratili).
A tak jsem musel nastudovat mapu, sundat auto ze špalků (už jsem byl připravený, až se mě zima zeptá…), dotankovat benzin, zkontrolovat olej, světla, stěrače a připravit se vyrazit směr Praha.
Vyrážím ještě za tmy. Před Prahou volá Robert, aby mě upozornil, že se letí na novem letišti. Uklidňuji ho, že neznám ani staré letiště, ale na vše jsem se zavčas připravil a uložil do navigace. Za chvilku už sjíždím z dálnice, a na to paní z navigace nevzrušeně hlásí, že se ztratila a nemá ponětí kde jsme. Naštěstí pomohl osvědčený ajťácký trik (vypnout / zapnout) a po pár dalších minutách už parkuji na správném letišti. Vzápětí po mě přijíždí Petr Stark a konstatuje že jen tak tak ujel dešti a s rétorikou zkušené televizní rosničky předpovídá, že za chvilku tu bude lít jako z konve. Jenom obrázky, jak bylo dnes v sedm hodin ráno na Kvildě, chyběly.
Pomáháme Láďovi postavit stan, mezitím se rozjíždí i výpočetní středisko. Poslední velké combatové klání této sezóny může začít. Dorazil i Karel s Bolkem a všem hrdě ukazuje výsledek tříměsíční piplačky – luxusní dvoumotorový de Havilland MOSQUITO. Na trup a gondoly použil technologii 3D tisku. Trup mi trochu připomíná žlutou zmiji… Krásná práce.
Začíná rozlosování. Mám letět ve druhem kole, a tak se kochám krásným podzimem. Tolik barev u nás v Břeclavi nemáme. Při pohledu na pestrou, podzimní krajinu s deštěm v zádech se mi vybavují verše klasika… „Slunce žbluňce“ (Nikolaj Nosov – Neználek).
Najednou mě z náruče múzy vytrhává volání na start. Poslušně beru éro a prosím Roberta, jestli mi to hodí, že jsem vůbec netušil, kdy startuji. Při startu se mi Robert svěřuje, že měl letět on, ale že se vždycky srazí s Padem, a mě, že Pad přeci nevadí. Tak se se mnou prohodil. Dobrý kraj, dobří lidé…
V tu chvíli se ozve rána a já, sražen Padem, padám, po pul minutě letu, k zemi. A padá i Pad. Vypnu motor, poděkuji Robertovi a kochám se dál malebným podzimem. Po třech minutách je na zemi, po srážce, i Karel, se svým vymazleným dvoumotorákem. Tři měsíce práce, na tři minuty letu. Takový je hold život kombaťáka.
Na obloze zůstávají jenom dvě éra, a ta dolétávají na čas.
Tyhle závody se moc neseká, o to vic se bourá. Pad se v dalším kole překonává a sráží se už po 13 sekundách letu. Zatím co někteří piloti ještě nestihli ani odstartovat, tak Pad s Bohušem už mají dolítano celé kolo. Taky Péťa Stark jde do každého kola s novým érem a úspěšně zasadil na pole před námi dva axiky. Nakonec si to rozmyslel a nechal na poli jenom jeden. Proslýchá se, že místo toho druhého chce zjara zasadit radši řepku. Jeho tištěný Corsair měl problém už při prvním startu, kdy nepřekročil magickou hranici dvou metrů letu a vyčerpáním havaroval. Házím Robertova Corsaira a ukazuje se, že má stejný maximální dolet, jako ten Starkův. Jenom se víc rozprskl. Pokouším se uklidnit rozrušeného Roberta krátkou přednáškou, že to bude asi řídkým vzduchem nebo rosným bodem, protože Stark s ním taky neodstartoval. Nejsem si jist, jestli to zabralo, ale Robert nic neříká, jen se tak divně dívá do dálky. No nic, tak se jdu opět kochat podzimní přírodou.
A už je tady finále. Zase mě vyrušují z rozjímání, že se mám připravit na start. Několikrát upozorňuji výpočetní centrum, že mám dnes za celý den jen jeden sek, ale výsledky jsou neúprosné. Tady se fakt nesekalo. A je nás jenom 12 pilotů. Startuji ze sedmé pozice.
Hned po startu zjišťuji, že po vzoru Petra Starka a Roberta, taky nepřesáhnu hranici výšky dvou metrů. Tohle jsem zažíval před čtyřiceti lety, jako malý hošík, s motorem 1,5 MK Střiž.
Po kontrole zjišťuji, že jsem se v opojení podzimem přehmátl a použil vylítaný baterky. I tohle je holt combat.
Nastává vyhlášení výsledků, a tady největší překvapeni dne. První je Remo, druhý Benda a třetí Pad. Svět který jsem znal, už není. Mám pocit, že dnes bylo více srážek než seků. Taky technických problémů bylo hodně. Na to, že nás bylo jen dvanáct statečných…
Možná to bylo tím, že občas mžilo a déšť nás tlačil to rychle odlétat. Foukalo od safety a lítalo se hodně daleko.
Taky v tom mohl mít prsty Coronavirus, co nám dýchal na záda. Kdo ví…
V každém případě je letošní, zvláštní, sezóna za námi a můžeme se těšit na další.
Ještě bych rád poděkoval C&C cateringu (Coubalovic Janě s kámoškou) za skvělý gulášek a občerstvení.
Tak zas někdy příště
 
Zbek
 

About the author /


Mates

Post your comments

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Archiv